PFka, výročí a nové When the Clouds

Tyjo, já mám blog?! No, ano. Vypadá to, že mám blog. Ale dlouho jsem na něj nic nenapsal, protože se vlastně nic nedělo. Nebo takhle, dělo, ale byly to jen malé věci a navíc s velkým časovým rozmezím, takže ty zápisky by vypadaly asi nějak takhle:

Dneska jsem byl zase ve škole, ale pořád se nám nějak přehazujou hodiny, takže jsem tam stvrdnul až do půl čtvrtý a ten hloupej vlak mě zase spoždění, tak jsem se domu dostal až někdy v šest hodin. Chtěl sem kreslit, ale nešel proud, normálně vypli elektriku, tak jsem musel čekat, až ji zapnou, ale to už bylo moc pozdě, tak jsem šel spát…

Takhle nějak by ten můj blog vypadal. Naštěstí, teď už se ale zase začalo něco dít, takže mám konečně zase o čem psát. Trochu. (Poslední zápisek je z října? Ty kráso…) Ale to nebudeme řešit. Co naopak stojí za zmínku jsou (jak jsem zmínil v nadpisu), PFka. Těch bylo letos fakt hodně. (Rozuměj dvě!) Nejenže jsem, jak už je teď každoroční tradicí, dělal PFko pro podnik mých rodičů, ale taky mě osobně sám ředitel naší školy požádal, abych vytvořil nějaké PFko i pro mladoboleslavskou průmyslovku. To byla super věc, protože se u nás nestává zas tak často, aby si k sobě ředitel někoho pozval, takže to byla docela čest. Výsledek toho, jak dopadlo PFko pro rodiče a zároveň i školní PFko můžete vidět pod tímto odstavcem. (V jednom odstavci jsem řekl pětkrát slovo „PFko“. V téhle větě už je šesté!)

PF 214

render3

Úplně bych zapomněl na to, že 28. prosince to vlastně byl přesně jeden rok od chvíle, kdy jsem zveřejnil svůj první obrázek udělaný v Inkscape. Byla to taková hodně rozvrzaná TARDIS. Tehdy jsem totiž ještě neuměl téměř nic. (Ne, že bych dneska uměl kdovíjaké věci, ale oproti tomu, co jsem předvedl u prvního obrázku bych řekl, že nějaký vývoj přeci jen proběhl.) Nic z toho by se ale nemohlo nikdy stát bez hromady a hromady lidí, kteří mi k mým výtvorům píší pěkné komentáře a podporují moji tvorbu. Díky vám se snažím stále učit nové věci a s kreslením i nadále pokračovat. Z těchto lidí stojí za zmínku především moje kamarádka Eva, které strašně moc děkuji za její podporu! :)

bitmap

Historie a současnost. Je tam vůbec nějaký rozdíl? :)

Když jsem zmínil Evu, nesmím zapomenout na svůj nejnovější obrázek When the Clouds II, který navazuje na první WTC a kromě všeho obsahuje také postavu Evy a mě. Jak jsem přišel na ten nápad už si úplně přesně nepamatuji, ale důležité je, že příběh z When the Clouds pokračuje. Stojíme totiž spolu na oblaku a díváme se dolů na tu ztracenou paní z prvního WTC a přemýšlíme, jak bychom jí mohli pomoci. Máme však k dispozici TARDIS, takže si myslím, že by se jí dalo pomoci relativně snadno. Jak to celé dopadne uvidíme v obrázku When the Clouds III, který udělám někdy v budoucnu. Snad bude vypadat o zase o trochu lépe, než tento.

U série WTC jsem si dal za úkol naučit se nějakým aspoň trochu přijatelným způsobem kreslit lidi. U prvního máme takovou docela jednoduchou paní (Mimochodem, jmenuje se Molly!) a u druhého jsou hned dvě postavy. Přičemž Eva se mi jakž takž povedla, ale obrázkem sebe si pořád nejsem jistý. Co myslíte? Že mám oči jako ještěrka? No, snad to tedy příště dopadne lépe. :)

WTC2