Betta

Pokus o minimalistic art. Snad se vám bude líbit. :)

betta

Reklamy

Jak smazat lidi z obrázku

Po včerejším velkém článku přichází dnes ještě malý bonus. Mluvil jsem o tom, že na fotce, kterou chci použít do obrázku s Prahou v plamenech je vidět docela dost lidí, což docela kazí dojem. Dnes jsem jich už většinu smazal a napadlo mě, že bych mohl kus svojí práce nahrát, abyste viděli, jak to zhruba probíhá a hlavně, abyste viděli, že se neflákám, ale doopravdy něco dělám. Takže, tady je video. Viel Spaß!

Doctor Who, hořící Praha a Steampunk

Hned na začátek tohoto nedělního článku se musím omluvit a říct, že vím, co jsem slíbil. Nezapomněl jsem na to, pořád platí, že bych chtěl na blog publikovat minimálně každý druhý den. Potíž je ale v tom, že jsem byl naivní. Myšlenka toho, že bych napsal třeba básničku a stihnul ji dodělat během dvou dnů, se ukázala jako nemožná. (Takhle rychle básničky vznikají, jen když člověk dostane nějaký dobrý nápad, když na něj najednou skočí inspirace. To se pak dá psát rychle. Ale když si člověk prostě během týdne řekne: „Tak a teď napíši básničku!“, nejde to úplně rychle. Mám teď momentálně jednu rozepsanou, ale ještě není úplně hotová. Nicméně, místo neustálého stěžování si, bude asi lepší ukázat to, co se mi během týdne povedlo. Sice jsem na blogu nic nezveřejnil, ale to neznamená, že jsem nic nedělal. Když to shrnu, mám toho teď rozdělaného docela hodně.

Když už jsem mluvil o básničkách, tak začnu tou Literaturou. Pro tuto rubriku toho chystám zatím asi nejvíce. Kromě už zmiňované básničky a povídky, o které jsem psal v minulém článku, jsem začal psát ještě jednu povídku. Během týdne jsem totiž vymyslel jeden krátký příběh o Doktorovi a Claře ze seriálu Doctor Who. (Který tady v Česku zná sice jen pár lidí, ale to se již brzy změní. Prý se tu začne vysílat na ČT, tak doufám, že se díky tomu zalíbí mnohem víc lidem.) Původně to byl jen jakýsi nástin příběhu, který nebyl určený k tomu, aby opustil moji hlavu, ale pak jsem se o tom s někým bavil a napadlo mě, proč to nenapsat? Fanfiction povídku jsem sice asi ještě nikdy nepsal, ale všechno je jednou poprvé. Navíc se tím alespoň trochu rozepíšu, než se pustím do té hlavní, velké povídky, o které jsem psal v minulém článku. Ta poději samozřejmě také bude.

povid

Ano, opravdu jsem něco napsal! :)

Co se týče obrázků, tak pořád platí to, že se teď věnuji spíš fotkám. Konkrétně editaci. Pořád zkouším dělat fotomontáže, při čemž nyní pracuji na jednom větším projektu, který mám v plánu po dokončení zveřejnit. Inspiroval jsem se jedním videem na internetu, kde byla krok za krokem ukázána tvorba obrázků s městem v plamenech. A mě napadlo, že bych to mohl také zkusit, konkrétně s fotkou Prahy. (Ptáte se, proč právě Prahy? To je jednoduché. Každý by totiž jako první sáhnul po fotce New Yorku nebo Londýna. Jenomže obě tato města jsme už v plamenech viděli. A to hned několikrát, ve filmech. Jenže, kolikrát už jste viděli film nebo alespoň obrázek, kde by v apokalyptické krajině dominovala moderní Praha?) Z toho důvodu jsem vybral právě naše hlavní město a hned se pustil do tvorby. Jako první jsem z obrázku musel odmazat oblohu. To nebylo nic těžkého, ačkoliv některé budovy mi to velice znesnadňovaly. (Zatracená katedrála sv. Víta…) Domečky však nebyly to nejhorší. Oblohu jsem úspěšně odmazal. Mnohem větší problém na mojí fotografii jsou lidé. (Přeci není úplně vhodné, aby se v apokalyptickém obrázku procházeli po Karlově Mostě turisté.) Znamená to tedy, že se teď musím zaobírat hromadou detailů, které by na první pohled sice asi nebyly vidět, ale jistě by pak kazily celkový dojem. Už jsem odmazal několik lidí, kteří seděli v jakési restauraci u Vltavy. Jenže, ti seděli u zdi, čili u jednotného pozadí. Ti na Karlově Mostě mají za sebou stromy, tím pádem bude jejich odstranění mnohem složitější. Ale já už se na to těším, bude to pořádná výzva. Jen doufám, že se tím moc nepozdrží celková tvorba a budu moct zveřejnit hotový obrázek co nejdříve.

gmp2

V katedrále u Víta, nepřítel tě přivítá. Tak seber rychle pistoli a zastřel toho prevíta!

Jsem kouzelník, všechny tyto lidi nechám zmizet!

Jsem kouzelník, všechny tyto lidi nechám zmizet!

Poslední věcí, která pro tento týden stojí za zmínku, je spíš taková zajímavost. Na internetu jsem totiž našel obrázky moc krásných přívěšků udělaných z koleček ze starých hodinek. A jelikož se mi velice líbí Steampunk (Pokud nemáte tušení, o čem to mluvím, klikněte sem a vše vám bude názorně vysvětleno.), tak bych něco takového samozřejmě chtěl mít taky. Bohužel jsem ale nenašel nikoho, kdo by v Česku takové věci vyráběl. Řekl jsem si tedy, že si nějaký takový přívěšek vyrobím sám. To přece nemůže být těžké. Nejprve jsem ale musel sehnat nějaké staré hodinky. Jedny mi věnovala maminka, ale když jsem je rozebral, tak v nich nebyly žádná ozubená kolečka. Jen nějaký plastový strojek. Z toho se přívěšky dělají špatně. Nicméně hned potom se mi poštěstilo. Povedlo se mi sehnat jeden starý budík, který když jsem otevřel, naskytl se mi překrásný pohled na ještě pracující kolečka. Jako milovníka Steampunku mě to velice potěšilo. Teď už musím jen přijít na způsob, jak budík rozebrat a dostat z něj všechny součástky. Jestli se mi to povede, dám vědět příští neděli!

Žádný vynález zkázy. Jen budík...

Žádný vynález zkázy. Jen budík…

O blogu a aktuálních projektech

BUM! Je neděle 11. srpna 2013 (Nebo alespoň doufám. Spoléhám na automatický systém publikování na wordpressu.) a tímto „článkem“ by měl začít ostrý provoz mého „blogu“ o „kreslení“, „psaní“ a jiné „tvorbě“. Na úplný začátek mi přijde nejlepší asi říct, co by se tady mělo objevovat, jak často a proč. V menu nalevo jste si jistě všimli rubrik: Obrázky, Literatura, Inspirace, Návody a Drby. Zatím jsou více či méně prázdné. Ale postupem času by se tam mělo objevovat čím dál více obsahu. Leccos si už jistě dokážete domyslet z jejich názvů, ale přesto ještě trochu upřesním, co se kde bude objevovat.

Obrázky jsou jasné, kreslení je moje hlavní činnost, kvůli které tento blog vznikl. Ale potíž s nimi je ta, že jejich tvorba trvá docela dlouho. Naštěstí je tu ale rubrika Literatura, kde se bude obsah objevovat o něco častěji. Ať už půjde o kratší básničky a příběhy, anebo třeba i delší povídky. Co bude v rubrice Inspirace je myslím taktéž docela jasné. Především tam ukážu, co mě inspiruje při mé tvorbě a možná by mohlo inspirovat i vás. Ať už půjde o hudbu nebo třeba o obrázky od různých talentovaných autorů. Internet je takových plný a já se vám pokusím vybírat ty (dle mého názoru) nejlepší.

Co bude v rubrice Návody, jsem sám zvědavý. Samozřejmě si pro vás chystám nějaké návody a tutoriály pro programy Inkscape a Gimp. Otázkou zůstává, jakým způsobem budou ony návody prezentovány. Ze začátku půjde především asi o textové návody, krok za krokem s obrázky. Ale časem bych možná mohl zkusit udělat i návody ve formě videa. Poslední je rubrika Drby. Co tam bude? To je jednoduché, tohle! Takový článek, jaký čtete teď, to je jeden z drbů. Půjde tedy o jakési shrnutí tvorby jednotlivých projektů. Stejně, jako u článku Jak vznikal obrázek s lodičkou. Nebudou to žádné návody, jen trochu s nadhledem psané články o tom, jak vznikl který nápad a jak probíhala jeho realizace.

Během týdne se zde tedy budou objevovat kratší příspěvky, konkrétně z témat Literatura a Inspirace. Budu se snažit, aby se zde minimálně každý druhý den objevila třeba nějaká kratší básnička nebo příběh. Popřípadě ukázka inspirativních věcí, které lze najít na internetu, ale i mimo něj. Každou neděli se pak můžete těšit na „Velký článek“, podobný tomuto, který bude shrnovat, jak jsem během své práce na projektech v uplynulém týdnu postoupil. Samozřejmě připojím i pár ukázek toho, co budu mít v té době případně hotové. V určitých časových rozmezích se na blogu pak budou samozřejmě objevovat i ony hotové „Velké projekty“, jako obrázky nebo povídky.

A na čemže tedy momentálně pracuji? Rozhodl jsem se, že si trochu odpočinu od kreslení a momentálně se moje mysl soustředí na povídku, kterou mám v plánu napsat. Ještě jsem nevymyslel název, ten u svých „výtvorů“ vymýšlím vždy jako poslední. Ale mohu vám nastínit příběh. V Anglii roku 2056 žijí dva staří kamarádi, kteří se znají už od školy. Jednomu z nich bude diagnostikována těžká nemoc, kvůli které mu bude zbývat jen několik měsíců života. Poslední věc, kterou bude chtít před smrtí udělat, bude rozloučit se, se svojí ženou. Má to ale háček. Jeho žena je dlouho ztracená. A tak se jí bude snažit s pomocí svého kamaráda najít. (Celý příběh je ale mnohem nápaditější. Toto byl jen velmi hrubý nástin. Slibuji, že ten nápad, který za tím příběhem stojí je daleko originálnější!)

Co se grafiky týče, tak sice jsem řekl, že si chci trochu odpočinout od kreslení, avšak místo něj teď zkouším malinko fotit a vůbec si obecně hraju s obrázky a zkouším dělat i nějaké fotomontáže a podobné úpravy. Jestli se mi podaří udělat nějakou lepší a povedenější, tak ji tu samozřejmě zveřejním a možná přidám i nějaký krátký tutoriál, nebo pohled na to, jak tvorba probíhala. To bude asi tak vše, co jsem měl pro tentokrát na srdci. Takže, od pondělí začne už pomalu přibývat obsah a příští neděli se opět uvidíme u dalšího „Velkého článku“. Zatím se mějte!

Kupředu!

„Když procházíš peklem, nezastavuj se!“ – Windston Churchill

Uvnitř světa zlých lidí,
kde dobro nemá žádnou moc,
jen hrstka odvážných se vidí,
co přispěchají na pomoc.

Nemusíš být bohatý,
stačí mít jen sen.
I kdybys nebyl svatý,
oni pomohou ti ven.

Tvé odhodlání vede tě
a oni za tebou stojí.
Tvoji strážní andělé,
kterých se zlo tak bojí.

Projdi bitvu za bitvou
až vyhraješ celou válku.
Právě tak se staneš hrdinou,
když ujdeš velkou dálku.

Tvůj svět ještě neskončil,
naděje ti zbylo dost.
Už zbývá jen abys překročil,
poslední smutný most.

Až budeš na konci cesty,
zachraň si svůj svět.
Spal za sebou všechny mosty
a nikdy už nevracej se zpět.

Jak znikal obrázek s lodičkou

Nakreslit obrázek, kde by hlavní roli hrála lodička plující na moři jsem dostal někdy mezi koncem května a začátkem června tohoto roku. Pomalu začínající léto se odráželo v myšlenkách snad každého z nás. Proto je pochopitelné, že i já jsem se jimi nechal inspirovat a věnoval jim část své tvorby. A udělal jsem dobře. Díky nim totiž vznikl můj zatím nejúspěšnější a troufám si říct, že také nejpovedenější obrázek. V tomto článku bych chtěl tedy shrnout, jak vzniknul ten nápad, průběh tvorby, jaké byly reakce na hotový obrázek a taky pár zajímavostí navíc. (Plus si také vyzkouším tvorbu takových článků předtím, než začne ostrý provoz blogu.) Nuže, pusťme se do toho!

Jak vlastně ten nápad vznikl, si už bohužel přesně nepamatuji. Měl jsem tehdy plnou hlavu školy a kreslení pro mě v té době bylo spíš vedlejší záležitostí. „První zmínka“ o tom, že bych chtěl něco takového nakreslit, pochází ze dne 17. května, kdy jsem zveřejnil první náčrtek. Samotný náčrtek však vnikl ještě o několik dní dříve. Pamatuji si, že jsem ho kreslil ve škole o hodinu hardwaru. Během nich vznikla většina mých náčrtků a troufám si říct, že jich tam ještě pěkný počet vznikne. Hardware je totiž na takové kreslení ideální. Sedím vždy úplně vzadu a navíc jsou to spíš takové povídací hodiny, takže je úplně jedno, jestli si člověk něco zapisuje, nebo kreslí lodičky. A jak jsem tedy vlastně přišel na tu lodičku? Z největší části za to nejspíš mohou pánové Sean Tyas a David Berkeley a jejich píseň „Take my hand“, ze které mě nejvíc inspirovala konkrétně tato slova: „If they build a wall, I will tear it down. If they lock up you and me, we’ll break free. We can run from here, and sail across the sea. Until we reach the sand. Here’s my, here’s my hand.“

blablabla

Náčrtek

Samotná lodička prošla během tvorby docela zajímavým vývojem. Původně se mělo jednat o dřevěnou plachetnici, jež měla mít na plachtě písmenkovou texturu z novin nebo knížky. Až později mě napadlo udělat místo plachetnice lodičku z papíru. Papírová se totiž do obrázku více hodila, protože mnohem lépe odpovídala filozofii: „Udělat to, ať to celé vypadá, jako vystřižené z papíru.“ Právě díky tomu vypadá tento obrázek úplně jinak, než všechny moje ostatní. Už od začátku bylo mým cílem udělat ho tak, ať vypadá trochu dětinsky a nedokonale. Snad jako by to byla opravdu dětská vystřihovánka z barevného papíru.

Když už jsem měl vše více méně připravené, mohl jsem se konečně pustit do samotné tvorby v programu Inkscape. Jako úplně první věc

jsem nakreslil samozřejmě lodičku. O té jsem si už ze začátku myslel, že bude asi ze všeho nejtěžší, ale nebyla. Stačilo si jen najít předlohu, podle které jsem nakreslil obrysy, vybarvit to, aplikovat textury, naposledy si pohrát s barvami, aby všechno sedělo a bylo hotovo. Dokončil jsem ji za méně, než půl hodiny. Papírová lodička byla tvarově překvapivě jednoduchá, takže s kresbou nebyl žádný problém. Trochu pracnější bylo aplikování textury. Použil jsem již zmíněnou texturu stránky ze slovníku, takže lodička vypadá, jako by byla složená s novin nebo stránky z knížky. Na tom jsem si dal opravdu záležet. Na každou část loďky jsem použil jinou část textury, kterou jsem také pokaždé otočil trochu jiným směrem, aby loďka dostala co nejpřirozenější vzhled. Kdybych ji totiž tou texturou jen potáhl, písmenka by všude šly stejným směrem. A takhle loďka z papíru přeci nevypadá. Papír je v každé části loďky ohnutý jiným směrem, proto i písmenková textura je pokaždé jiným směrem. Na tom jsem si dal opravdu záležet. Chtěl jsem, ať lodička vypadá co možná nejpřirozeněji. A troufám si tvrdit, že se mi to povedlo skvěle.

Loďka

Loďka

Když nastal čas na tvorbu pozadí obrázku, myslel jsem si, že už budu mít vyhráno, protože to bude hotové během chvíle. Ale to jsem se mýlil. Práce na pozadí mi zabrala neskutečně mnoho času a taky jsem při ní často ztratil nervy. Když jsem dostal nějaký skvělý nápad, co bych mohl do obrázku použít, tak mi zrovna nefungoval počítač a naopak, když technika pracovala, tak mi zase nefungoval mozek. Do toho jsem měl ještě nějaké potíže ve škole, plus jsem také musel oslavit jedno smutné výročí. Bylo to hrozně dlouhé a nakonec to dopadlo tak, že se tvorba protáhla na jeden celý měsíc. A to všechno jenom kvůli pozadí. Kdyby se mi s ním dařilo tak, jako s lodičkou, mohl jsem to mít hotové do týdne. Ale bohužel, osud mi udělal čáru přes rozpočet. Nicméně i přes to jsem ale s tvorbou pokračoval.

Prvních pár dnů jsem kreslil vlny, které se nacházejí v popředí obrázku. Proč tak dlouho? No, nakreslit ten tvar nebylo nic složitého, ale větší problém byl s barvami. Strávil jsem několik hodin tím, že jsem hledal správný odstín vln úplně vzadu, tak aby měly barvu jako oceán a přitom vypadaly jako papír. Když se mi to konečně povedlo, začal jsem vybarvovat vlny před nimi. To právě kvůli nim jsem se tolik vztekal. Barvy se mi pořád slévaly a nikdy to nevynikalo tak, jak jsem potřeboval. Ještě hůř to pak vypadalo s texturami, kterých jsem musel použít opravdu značné množství, abych docílil onoho kýženého „paper-like“ efektu. Bohužel to dopadlo tak, že vlny sice vypadaly jako z papíru, ale zdálo se, že mají všechny stejnou barvu. Později mě napadlo, že bych mohl použít nějaké filtry, které program Inkscape nabízí a mezi jednotlivé vlny nechat vykreslit stíny. Když jsem to udělal, spadl mi obrovský kámen ze srdce, protože všechny vrstvy najednou vypadaly, co se barev týče mnohem lépe a celý obrázek najednou ožil. To mě opravdu velice potěšilo. Udělal jsem tedy už jen poslední drobnou korekci barev a mohl jsem se konečně vrhnout na nebe.

Stíny mezi vlnami mě ze začátku sice potěšily, ale hned na to mě zklamaly. Můj počítač (Konkrétně jeho ubohá grafická karta.) si s nimi totiž nedokázal moc dobře poradit. Tím se tvorba také o hodně zpomalila, protože jakmile mi stíny užíraly výkon, nemohl jsem se plně soustředit na tvorbu nebe. Pořád jsem musel čekat, než se mi něco načte, aktualizace barev probíhala pomalu, a i když jsem vrstvy s vlnami zprůhlednil, pořád se to neskutečně sekalo. Nakonec jsem to vyřešil tak, že soubor s vlnami jsem si uložil a nebe jsem vytvořil v úplně jiném souboru, který byl čistý, a tím pádem nedocházelo k žádným problémům s nedostatkem výkonu. Konečně jsem se tedy mohl naplno věnovat obloze. Ta byla asi jediným místem, kde jsem při tvorbě použil barevný přechod. S těmi mám opravdu špatné zkušenosti a navíc i samotný Inkscape s nimi má trochu problémy, protože vypadají poněkud nepřirozeně. Já jsem ale měl vychytralý plán. Nepovedené přechody přeci mohu zakrýt další texturou.

Napadlo mě také, že by možná bylo docela fajn, kdyby textura na pozadí byla papírové krabice. Zkrátka, že obloha by vypadala, jako by byla nakreslená na kusu kartonu. Nápad to byl dobrý, ale udělat to, aby to k něčemu vypadalo, byl nadlidský úkol. Potíž s takovými krabicemi je totiž ta, že všechny jsou hnědé. A asi si umíte představit, co to s obrázkem udělá, když přes něj plácnete hnědou texturu. Jediný efekt, který to mělo, byl, že barvy, které jsem měl už vyladěné k dokonalosti najednou ztmavly. A ani ta textura kartonu tam moc dobře nevynikla. Nicméně, pořád jsem se nevzdával. Zkusil jsem texturu upravit v grafickém editoru. Pomocí desaturace barev a úpravy jasu se mi povedlo odstranit z textury veškeré barvy a jediné, co na ní zůstalo vidět byly promáčkliny na papíře. Nic víc. S touto texturou jsem konečně dosáhl onoho dlouho hledaného efektu a obloha konečně vypadala tak, jak jsem potřeboval. Byla to ovšem makačka.

Nyní bylo třeba spojit dohromady soubor s vlnami a soubor s oblohou. Předtím, než jsem to udělal, jsem se několik minut modlil, zapálil si svíčku a vzal si na krk růženec. Kdyby se totiž stalo, že by se k sobě ty dva obrázky barevně nehodily, musel bych je nejspíš začít předělávat úplně od začátku a na to jsem už opravdu neměl nervy. Akce ale byla naštěstí úspěšná. Obrázky do sebe krásně zapadly a o co lépe, vzájemným spojením jejich barvy ještě mnohem lépe vynikly. Opět mi spadl obrovský kámen ze srdce. Po tomto úspěšném kroku už zbývalo udělat jen pár drobností, jako mraky a sluníčko. To už nebylo nic těžkého. Tvorba obrázku finišuje. Nyní jsem musel už jen vymyslet název. Napadlo mě „Escape for rescue“. Jakýsi útěk pro záchranu. Jestli je to záchrana vlastního života, nebo někoho blízkého, to nechám na vás. (Z mého úhlu pohledu to ale bude nejspíš záchrana vlastního života. V době, kdy jsem tento obrázek tvořil, jsem měl totiž často chuť utéct někam od všeho pryč.) Nicméně největší inspirací k názvu mi byla píseň „Run to my rescue“ od producenta jménem Shogun a zpěvačky Emmy Lock.

Tvorba finišuje...

Tvorba finišuje…

Na závěr zbývá jen krátké shrnutí. Tvorba obrázku začala 24. května tohoto roku. Hotový obrázek jsem zveřejnil 2. července. Během té doby se událo mnohé a právě kvůli jistým nepříjemným událostem, které souvisely jednak se školou a také se zmiňovaným smutným výročím mi tvorba zabrala tolik času. Nicméně si myslím, že se to vyplatilo. Hned, jakmile jsem obrázek zveřejnil, začalo přicházet mnoho pozitivních ohlasů. Trochu jsem se bál, aby obrázek neměl ve výsledku trochu přesycené barvy, ale zdá se, že to dopadlo dobře. Barvy byly totiž to, co mi spousta lidí chválila. Když se na tvorbu obrázku podívám jako na celek, hodnotím to velice kladně. Až pak po rozpitvání jednotlivých částí se objevují takové detaily, jako málo výkonný počítač a nedostatek trpělivosti, kvůli kterému mi často ujížděly nervy. Přesto však chci na tvorbu obrázku „Escape fo rescue“ vzpomínat jen v dobrém. Strávil jsem s ním jak dobré, tak i špatné chvíle a troufám si říct, že právě ona tvorba tohoto obrázku byla jedna z věcí, která mi pomohla překonat náročný začátek letošního léta.

móře