Jak znikal obrázek s lodičkou

Nakreslit obrázek, kde by hlavní roli hrála lodička plující na moři jsem dostal někdy mezi koncem května a začátkem června tohoto roku. Pomalu začínající léto se odráželo v myšlenkách snad každého z nás. Proto je pochopitelné, že i já jsem se jimi nechal inspirovat a věnoval jim část své tvorby. A udělal jsem dobře. Díky nim totiž vznikl můj zatím nejúspěšnější a troufám si říct, že také nejpovedenější obrázek. V tomto článku bych chtěl tedy shrnout, jak vzniknul ten nápad, průběh tvorby, jaké byly reakce na hotový obrázek a taky pár zajímavostí navíc. (Plus si také vyzkouším tvorbu takových článků předtím, než začne ostrý provoz blogu.) Nuže, pusťme se do toho!

Jak vlastně ten nápad vznikl, si už bohužel přesně nepamatuji. Měl jsem tehdy plnou hlavu školy a kreslení pro mě v té době bylo spíš vedlejší záležitostí. „První zmínka“ o tom, že bych chtěl něco takového nakreslit, pochází ze dne 17. května, kdy jsem zveřejnil první náčrtek. Samotný náčrtek však vnikl ještě o několik dní dříve. Pamatuji si, že jsem ho kreslil ve škole o hodinu hardwaru. Během nich vznikla většina mých náčrtků a troufám si říct, že jich tam ještě pěkný počet vznikne. Hardware je totiž na takové kreslení ideální. Sedím vždy úplně vzadu a navíc jsou to spíš takové povídací hodiny, takže je úplně jedno, jestli si člověk něco zapisuje, nebo kreslí lodičky. A jak jsem tedy vlastně přišel na tu lodičku? Z největší části za to nejspíš mohou pánové Sean Tyas a David Berkeley a jejich píseň „Take my hand“, ze které mě nejvíc inspirovala konkrétně tato slova: „If they build a wall, I will tear it down. If they lock up you and me, we’ll break free. We can run from here, and sail across the sea. Until we reach the sand. Here’s my, here’s my hand.“

blablabla

Náčrtek

Samotná lodička prošla během tvorby docela zajímavým vývojem. Původně se mělo jednat o dřevěnou plachetnici, jež měla mít na plachtě písmenkovou texturu z novin nebo knížky. Až později mě napadlo udělat místo plachetnice lodičku z papíru. Papírová se totiž do obrázku více hodila, protože mnohem lépe odpovídala filozofii: „Udělat to, ať to celé vypadá, jako vystřižené z papíru.“ Právě díky tomu vypadá tento obrázek úplně jinak, než všechny moje ostatní. Už od začátku bylo mým cílem udělat ho tak, ať vypadá trochu dětinsky a nedokonale. Snad jako by to byla opravdu dětská vystřihovánka z barevného papíru.

Když už jsem měl vše více méně připravené, mohl jsem se konečně pustit do samotné tvorby v programu Inkscape. Jako úplně první věc

jsem nakreslil samozřejmě lodičku. O té jsem si už ze začátku myslel, že bude asi ze všeho nejtěžší, ale nebyla. Stačilo si jen najít předlohu, podle které jsem nakreslil obrysy, vybarvit to, aplikovat textury, naposledy si pohrát s barvami, aby všechno sedělo a bylo hotovo. Dokončil jsem ji za méně, než půl hodiny. Papírová lodička byla tvarově překvapivě jednoduchá, takže s kresbou nebyl žádný problém. Trochu pracnější bylo aplikování textury. Použil jsem již zmíněnou texturu stránky ze slovníku, takže lodička vypadá, jako by byla složená s novin nebo stránky z knížky. Na tom jsem si dal opravdu záležet. Na každou část loďky jsem použil jinou část textury, kterou jsem také pokaždé otočil trochu jiným směrem, aby loďka dostala co nejpřirozenější vzhled. Kdybych ji totiž tou texturou jen potáhl, písmenka by všude šly stejným směrem. A takhle loďka z papíru přeci nevypadá. Papír je v každé části loďky ohnutý jiným směrem, proto i písmenková textura je pokaždé jiným směrem. Na tom jsem si dal opravdu záležet. Chtěl jsem, ať lodička vypadá co možná nejpřirozeněji. A troufám si tvrdit, že se mi to povedlo skvěle.

Loďka

Loďka

Když nastal čas na tvorbu pozadí obrázku, myslel jsem si, že už budu mít vyhráno, protože to bude hotové během chvíle. Ale to jsem se mýlil. Práce na pozadí mi zabrala neskutečně mnoho času a taky jsem při ní často ztratil nervy. Když jsem dostal nějaký skvělý nápad, co bych mohl do obrázku použít, tak mi zrovna nefungoval počítač a naopak, když technika pracovala, tak mi zase nefungoval mozek. Do toho jsem měl ještě nějaké potíže ve škole, plus jsem také musel oslavit jedno smutné výročí. Bylo to hrozně dlouhé a nakonec to dopadlo tak, že se tvorba protáhla na jeden celý měsíc. A to všechno jenom kvůli pozadí. Kdyby se mi s ním dařilo tak, jako s lodičkou, mohl jsem to mít hotové do týdne. Ale bohužel, osud mi udělal čáru přes rozpočet. Nicméně i přes to jsem ale s tvorbou pokračoval.

Prvních pár dnů jsem kreslil vlny, které se nacházejí v popředí obrázku. Proč tak dlouho? No, nakreslit ten tvar nebylo nic složitého, ale větší problém byl s barvami. Strávil jsem několik hodin tím, že jsem hledal správný odstín vln úplně vzadu, tak aby měly barvu jako oceán a přitom vypadaly jako papír. Když se mi to konečně povedlo, začal jsem vybarvovat vlny před nimi. To právě kvůli nim jsem se tolik vztekal. Barvy se mi pořád slévaly a nikdy to nevynikalo tak, jak jsem potřeboval. Ještě hůř to pak vypadalo s texturami, kterých jsem musel použít opravdu značné množství, abych docílil onoho kýženého „paper-like“ efektu. Bohužel to dopadlo tak, že vlny sice vypadaly jako z papíru, ale zdálo se, že mají všechny stejnou barvu. Později mě napadlo, že bych mohl použít nějaké filtry, které program Inkscape nabízí a mezi jednotlivé vlny nechat vykreslit stíny. Když jsem to udělal, spadl mi obrovský kámen ze srdce, protože všechny vrstvy najednou vypadaly, co se barev týče mnohem lépe a celý obrázek najednou ožil. To mě opravdu velice potěšilo. Udělal jsem tedy už jen poslední drobnou korekci barev a mohl jsem se konečně vrhnout na nebe.

Stíny mezi vlnami mě ze začátku sice potěšily, ale hned na to mě zklamaly. Můj počítač (Konkrétně jeho ubohá grafická karta.) si s nimi totiž nedokázal moc dobře poradit. Tím se tvorba také o hodně zpomalila, protože jakmile mi stíny užíraly výkon, nemohl jsem se plně soustředit na tvorbu nebe. Pořád jsem musel čekat, než se mi něco načte, aktualizace barev probíhala pomalu, a i když jsem vrstvy s vlnami zprůhlednil, pořád se to neskutečně sekalo. Nakonec jsem to vyřešil tak, že soubor s vlnami jsem si uložil a nebe jsem vytvořil v úplně jiném souboru, který byl čistý, a tím pádem nedocházelo k žádným problémům s nedostatkem výkonu. Konečně jsem se tedy mohl naplno věnovat obloze. Ta byla asi jediným místem, kde jsem při tvorbě použil barevný přechod. S těmi mám opravdu špatné zkušenosti a navíc i samotný Inkscape s nimi má trochu problémy, protože vypadají poněkud nepřirozeně. Já jsem ale měl vychytralý plán. Nepovedené přechody přeci mohu zakrýt další texturou.

Napadlo mě také, že by možná bylo docela fajn, kdyby textura na pozadí byla papírové krabice. Zkrátka, že obloha by vypadala, jako by byla nakreslená na kusu kartonu. Nápad to byl dobrý, ale udělat to, aby to k něčemu vypadalo, byl nadlidský úkol. Potíž s takovými krabicemi je totiž ta, že všechny jsou hnědé. A asi si umíte představit, co to s obrázkem udělá, když přes něj plácnete hnědou texturu. Jediný efekt, který to mělo, byl, že barvy, které jsem měl už vyladěné k dokonalosti najednou ztmavly. A ani ta textura kartonu tam moc dobře nevynikla. Nicméně, pořád jsem se nevzdával. Zkusil jsem texturu upravit v grafickém editoru. Pomocí desaturace barev a úpravy jasu se mi povedlo odstranit z textury veškeré barvy a jediné, co na ní zůstalo vidět byly promáčkliny na papíře. Nic víc. S touto texturou jsem konečně dosáhl onoho dlouho hledaného efektu a obloha konečně vypadala tak, jak jsem potřeboval. Byla to ovšem makačka.

Nyní bylo třeba spojit dohromady soubor s vlnami a soubor s oblohou. Předtím, než jsem to udělal, jsem se několik minut modlil, zapálil si svíčku a vzal si na krk růženec. Kdyby se totiž stalo, že by se k sobě ty dva obrázky barevně nehodily, musel bych je nejspíš začít předělávat úplně od začátku a na to jsem už opravdu neměl nervy. Akce ale byla naštěstí úspěšná. Obrázky do sebe krásně zapadly a o co lépe, vzájemným spojením jejich barvy ještě mnohem lépe vynikly. Opět mi spadl obrovský kámen ze srdce. Po tomto úspěšném kroku už zbývalo udělat jen pár drobností, jako mraky a sluníčko. To už nebylo nic těžkého. Tvorba obrázku finišuje. Nyní jsem musel už jen vymyslet název. Napadlo mě „Escape for rescue“. Jakýsi útěk pro záchranu. Jestli je to záchrana vlastního života, nebo někoho blízkého, to nechám na vás. (Z mého úhlu pohledu to ale bude nejspíš záchrana vlastního života. V době, kdy jsem tento obrázek tvořil, jsem měl totiž často chuť utéct někam od všeho pryč.) Nicméně největší inspirací k názvu mi byla píseň „Run to my rescue“ od producenta jménem Shogun a zpěvačky Emmy Lock.

Tvorba finišuje...

Tvorba finišuje…

Na závěr zbývá jen krátké shrnutí. Tvorba obrázku začala 24. května tohoto roku. Hotový obrázek jsem zveřejnil 2. července. Během té doby se událo mnohé a právě kvůli jistým nepříjemným událostem, které souvisely jednak se školou a také se zmiňovaným smutným výročím mi tvorba zabrala tolik času. Nicméně si myslím, že se to vyplatilo. Hned, jakmile jsem obrázek zveřejnil, začalo přicházet mnoho pozitivních ohlasů. Trochu jsem se bál, aby obrázek neměl ve výsledku trochu přesycené barvy, ale zdá se, že to dopadlo dobře. Barvy byly totiž to, co mi spousta lidí chválila. Když se na tvorbu obrázku podívám jako na celek, hodnotím to velice kladně. Až pak po rozpitvání jednotlivých částí se objevují takové detaily, jako málo výkonný počítač a nedostatek trpělivosti, kvůli kterému mi často ujížděly nervy. Přesto však chci na tvorbu obrázku „Escape fo rescue“ vzpomínat jen v dobrém. Strávil jsem s ním jak dobré, tak i špatné chvíle a troufám si říct, že právě ona tvorba tohoto obrázku byla jedna z věcí, která mi pomohla překonat náročný začátek letošního léta.

móře

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s