Doctor Who, hořící Praha a Steampunk

Hned na začátek tohoto nedělního článku se musím omluvit a říct, že vím, co jsem slíbil. Nezapomněl jsem na to, pořád platí, že bych chtěl na blog publikovat minimálně každý druhý den. Potíž je ale v tom, že jsem byl naivní. Myšlenka toho, že bych napsal třeba básničku a stihnul ji dodělat během dvou dnů, se ukázala jako nemožná. (Takhle rychle básničky vznikají, jen když člověk dostane nějaký dobrý nápad, když na něj najednou skočí inspirace. To se pak dá psát rychle. Ale když si člověk prostě během týdne řekne: „Tak a teď napíši básničku!“, nejde to úplně rychle. Mám teď momentálně jednu rozepsanou, ale ještě není úplně hotová. Nicméně, místo neustálého stěžování si, bude asi lepší ukázat to, co se mi během týdne povedlo. Sice jsem na blogu nic nezveřejnil, ale to neznamená, že jsem nic nedělal. Když to shrnu, mám toho teď rozdělaného docela hodně.

Když už jsem mluvil o básničkách, tak začnu tou Literaturou. Pro tuto rubriku toho chystám zatím asi nejvíce. Kromě už zmiňované básničky a povídky, o které jsem psal v minulém článku, jsem začal psát ještě jednu povídku. Během týdne jsem totiž vymyslel jeden krátký příběh o Doktorovi a Claře ze seriálu Doctor Who. (Který tady v Česku zná sice jen pár lidí, ale to se již brzy změní. Prý se tu začne vysílat na ČT, tak doufám, že se díky tomu zalíbí mnohem víc lidem.) Původně to byl jen jakýsi nástin příběhu, který nebyl určený k tomu, aby opustil moji hlavu, ale pak jsem se o tom s někým bavil a napadlo mě, proč to nenapsat? Fanfiction povídku jsem sice asi ještě nikdy nepsal, ale všechno je jednou poprvé. Navíc se tím alespoň trochu rozepíšu, než se pustím do té hlavní, velké povídky, o které jsem psal v minulém článku. Ta poději samozřejmě také bude.

povid

Ano, opravdu jsem něco napsal! :)

Co se týče obrázků, tak pořád platí to, že se teď věnuji spíš fotkám. Konkrétně editaci. Pořád zkouším dělat fotomontáže, při čemž nyní pracuji na jednom větším projektu, který mám v plánu po dokončení zveřejnit. Inspiroval jsem se jedním videem na internetu, kde byla krok za krokem ukázána tvorba obrázků s městem v plamenech. A mě napadlo, že bych to mohl také zkusit, konkrétně s fotkou Prahy. (Ptáte se, proč právě Prahy? To je jednoduché. Každý by totiž jako první sáhnul po fotce New Yorku nebo Londýna. Jenomže obě tato města jsme už v plamenech viděli. A to hned několikrát, ve filmech. Jenže, kolikrát už jste viděli film nebo alespoň obrázek, kde by v apokalyptické krajině dominovala moderní Praha?) Z toho důvodu jsem vybral právě naše hlavní město a hned se pustil do tvorby. Jako první jsem z obrázku musel odmazat oblohu. To nebylo nic těžkého, ačkoliv některé budovy mi to velice znesnadňovaly. (Zatracená katedrála sv. Víta…) Domečky však nebyly to nejhorší. Oblohu jsem úspěšně odmazal. Mnohem větší problém na mojí fotografii jsou lidé. (Přeci není úplně vhodné, aby se v apokalyptickém obrázku procházeli po Karlově Mostě turisté.) Znamená to tedy, že se teď musím zaobírat hromadou detailů, které by na první pohled sice asi nebyly vidět, ale jistě by pak kazily celkový dojem. Už jsem odmazal několik lidí, kteří seděli v jakési restauraci u Vltavy. Jenže, ti seděli u zdi, čili u jednotného pozadí. Ti na Karlově Mostě mají za sebou stromy, tím pádem bude jejich odstranění mnohem složitější. Ale já už se na to těším, bude to pořádná výzva. Jen doufám, že se tím moc nepozdrží celková tvorba a budu moct zveřejnit hotový obrázek co nejdříve.

gmp2

V katedrále u Víta, nepřítel tě přivítá. Tak seber rychle pistoli a zastřel toho prevíta!

Jsem kouzelník, všechny tyto lidi nechám zmizet!

Jsem kouzelník, všechny tyto lidi nechám zmizet!

Poslední věcí, která pro tento týden stojí za zmínku, je spíš taková zajímavost. Na internetu jsem totiž našel obrázky moc krásných přívěšků udělaných z koleček ze starých hodinek. A jelikož se mi velice líbí Steampunk (Pokud nemáte tušení, o čem to mluvím, klikněte sem a vše vám bude názorně vysvětleno.), tak bych něco takového samozřejmě chtěl mít taky. Bohužel jsem ale nenašel nikoho, kdo by v Česku takové věci vyráběl. Řekl jsem si tedy, že si nějaký takový přívěšek vyrobím sám. To přece nemůže být těžké. Nejprve jsem ale musel sehnat nějaké staré hodinky. Jedny mi věnovala maminka, ale když jsem je rozebral, tak v nich nebyly žádná ozubená kolečka. Jen nějaký plastový strojek. Z toho se přívěšky dělají špatně. Nicméně hned potom se mi poštěstilo. Povedlo se mi sehnat jeden starý budík, který když jsem otevřel, naskytl se mi překrásný pohled na ještě pracující kolečka. Jako milovníka Steampunku mě to velice potěšilo. Teď už musím jen přijít na způsob, jak budík rozebrat a dostat z něj všechny součástky. Jestli se mi to povede, dám vědět příští neděli!

Žádný vynález zkázy. Jen budík...

Žádný vynález zkázy. Jen budík…

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s