Co bude po tom zatraceným 4Seasons?

Dnes začnu zase povídáním o 4Seasons, ale tentokrát si překvapivě trochu zanadávám. Čím dál častěji se mi zdá, že to nebyl vůbec dobrý nápad, pouštět se do této série, protože se mi začíná malinko vymykat z rukou styl zpracování jednotlivých obrázků. Úplně na začátku jsem si říkal, že bude moc hezké udělat čtyři minimalistické obrázky, ze kterých se pak udělá jeden velký. Tohle pořád platí. Jen mi přijde, že k těmto mým vybraným motivům se minimalistické zpracování vůbec nehodí. (Ale spíš jsem to prostě nakreslil blbě…) V každém případě, ani jeden z těch obrázků podle mě za moc nestojí. Pořád jsem se snažil, aby výsledný obrázek, který z toho nakonec vznikne, nebyl přeplácaný. A to byla podle mě chyba, protože teď jsou všechny ty jednotlivé obrázky takové nezajímavé a nudné. Uvidíme, jestli se mi to šetření detaily nakonec vyplatí, až všechny čtyři hotové obrázky spojím do jednoho.

4Seasons ale už brzy skončí, příští týden zveřejním poslední obrázek z této série a pak se budu moci věnovat zase normálním obrázkům. Už se strašně moc těším na to, že zase udělám něco, kde použiju hodně textur, které celý obrázek oživí. Momentálně mám vymyšlené dva nápady, ale vypadá to, že realizace se dočká jen jeden z nich. První, ten který se nejspíš neuskuteční, byla sova. Zkusit nakreslit nějakou pěknou sovu v lese nebo s pozadím hor a přitom použít hodně textur, například, jako u Escape for Rescue, kdy jsem pomocí nich docílil oblíbeného „paper-like“ efektu. O tom druhém toho zatím moc neřeknu. (Z taktických důvodů.) Prozradím jen to, že oproti té sově bude tento projekt mnohem větší výzva. Jedna jeho část bude asi, co se kreslení týče docela náročná, ale pokud se mi to podaří dokončit, tak si myslím, že by z toho mohlo vzniknout něco docela povedeného. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Zatím mám jen vymyšlený název, což je trochu zvláštní, protože jména svým obrázkům vymýšlím většinou až potom, co je dodělám. Tento se bude jmenovat „When the Clouds…“ (Opět jsem se inspiroval písničkou, tentokrát to byla „When the Sun“ od Alexandera Popova.)

Ty poslední obrázky jsou nějaký divný!

Uběhl další týden a zdá se, že časový plán, který jsem si minule nastavil, funguje dokonale. Najednou se mi daří stíhat školu i kreslení, což je jen a jen dobře. Trochu jsem se bál, že mi to celé, jako vždy nevyjde, ale zdá se, že strach zde není na místě. Zatím se mi daří stíhat vše. Otázka zní, jestli budu všechno takhle stíhat i potom, co se škola rozjede na plné obrátky.  Ale zůstaňme u optimistického pohledu na věc. Když člověk pořád jenom kecá a stěžuje si, tak nikdy ničeho nedosáhne, nemám pravdu?

V sobotu jsem dokončil druhý obrázek ze série 4Seasons, což znamená, že už máme za sebou polovinu. Pár lidí se mě ptalo, proč ty obrázky teď vypadají tak, jak vypadají. Jsou takové hodně jednoduché, někdo by snad řekl, že snad i působí nedodělaně. To je rozhodně pravda, já sám s tím souhlasím. Na konci série 4Seasons totiž nemají být jen nějaké čtyři obrázky, ale jeden velký, který bude složený právě z těch předchozích čtyř. Bude to symbolizovat celý rok, z čehož jednotlivé části budou představovat roční období. Kdybych každou část propracoval hodně do detailů a poté je spojil všechny dohromady, byl by výsledek dost přeplácaný. A to já nechci. Snažím se teď, aby moje obrázky působily především minimalisticky, takže proto teď vypadají trochu jinak, než obvykle. Až sérii dokončím, tak se samozřejmě vrátím ke klasickému stylu, na který jsme všichni zvyklí. (Popravdě už se nemůžu dočkat, až zase udělám nějaký pěkný obrázek s výraznými texturami.)

Tento týden bude jen kratší zápisek, protože už mě nějak nenapadá, co bych mohl dodat. Tentokrát se nestalo nic moc, co by stálo za řeč. Asi si kromě toho, co budu kreslit, začnu během týdne rozmýšlet i témata, o kterých bych mohl psát.

Přemýšlení o čase

Minulý týden začala škola, což mě donutilo zamyslet se nad otázkou času. Potíž je v tom, že musím každý den dojíždět do školy skoro čtyřicet kilometrů. Ranní cesta není ještě tak špatná.  Horší je to s cestou domů, protože se mi nikdy nedaří chytit nějaký dobrý spoj bez toho, abych tam někde musel minimálně hodinu čekat. A tak se během svého „volného času“ mohu maximálně poflakovat po Mladé Boleslavi a čas, který bych normálně mohl věnovat například kreslení, mi protéká mezi prsty.

Začal jsem tedy přemýšlet nad tím, jak tento problém s časem řešit. Zaměřil jsem se na dvě otázky: „Jak trávit čas během čekání na autobus domů?“ & „Jak se vyrovnat se vznikající časovou tísní doma?“ V extrémně dobrých případech se mi podaří přijet domů kolem čtvrté hodiny odpoledne. To se dá ještě docela zvládnout. V extrémně špatných případech se dostanu domů asi v půl šesté večer. Když k tomu přidám nějaké to nezbytné učení, plus nevyhnutelné domácí práce, zbude mi už jen velice málo času, během kterého se mi navíc už nechce nic moc dělat, protože jsem unavený. Ta hodina, kterou trávím čekáním na autobus mi opravdu chybí.

Jako první mě samozřejmě napadlo, brát si s sebou do školy notebook, abych mohl kreslit tam. Kdybych měl jeden z těch lehoučkých ultrabooků, možná by to i šlo, ale moje bezmála čtyřkilová příšera s prasklým kloubem displeje a výdrží kolem půl hodiny by podle mě byla jen další zbytečná zátěž v batohu. A to ani nemluvím o tom, jak se u nás ve škole krade. Kdepak, notebook zůstane tam, kde je! Ještě mě ale napadlo jiné řešení, a to využívat svůj čas v cizím městě k té části tvorby, která počítač nutně nevyžaduje.

Plán je takový, že během čekání na autobus bych mohl sbírat inspiraci, fotit zajímavé objekty, zapisovat si nápady a přemýšlet o tom, co bych mohl nakreslit a jakým stylem. Doma bych potom po učení a dalších nutných povinnostech utíkal do svého myšlenkového světa a zkoušel vymýšlet nové příběhy, které bych pak večer mohl psát jako povídky. (Já vím, nezapomněl jsem na ně. Pořád je mám rozepsané a myslím, že se teď během následujících dnů konečně někam pohnou.) Následně, během víkendů bych pak mohl kreslit to, co jsem vymyslel během času stráveného ve městě. Původně jsem myslel, že by to bylo v rozporu s mojí filozofií: „Udělat alespoň jeden obrázek do týdne.“, protože nakreslit něco během víkendu mi přišlo nemožné. Ale obrázek Betta mi dokázal, že něco takového bez problému jde. Ten totiž také vzniknul během pouhých dvou dnů a i přes to se stal mým zatím nejúspěšnějším výtvorem. Z toho tedy vyplývá, že by tento můj plán mohl vyjít.

Na závěr ještě doplním, že ve čtvrtek jsem (s lehkým zpožděním) zveřejnil obrázek 4seasons: Jaro, který bude následován obrázkem Léto atd. Až budou hotové všechny čtyři, udělám z nich jeden velký obrázek, který bude nazvaný 4seasons: Rok. V podstatě to bude velký čtverec, složený ze čtyř malých obrázků, kde každý bude symbolizovat jedno roční období. Teoreticky, pokud se mi podaří držet se plánu, který jsem si stanovil v tomto článku (čili, že každou neděli zveřejním nový obrázek, plus článek shrnující předchozí týden), bude obrázek 4seasons: Rok dokončen a zveřejněn 29. září, tohoto roku. To jsem tedy zvědav, jestli mi to opravdu vyjde. :)