Když jdou mraky…

Tento týden byl pro mě ve znamení tvorby obrázku When the Clouds, o kterém jsem si však ze začátku myslel, že se mi ho ani nepovede dokončit. Nakonec jsem to ale dokázal. Sice nevypadá úplně tak, jak jsem si představoval, ale celkově se mi líbí. Navíc to tentokrát bylo poprvé v dějinách, co jsem do obrázku použil nějakého člověka. Ale bohužel, pořád ještě neumím kreslit lidi úplně dobře. Myslím, že z obrázku je to taky patrné. Ale je to jen první pokus, myslím, že odteď už se to bude jen a jen zlepšovat. Tento zápisek bych chtěl věnovat jakémusi příběhu o tom, jak When the Clouds vzniklo.

Prvotní myšlenka na něco takového se mi v hlavě zrodila během necelé vteřiny, díky povedené souhře náhod. Jel jsem v autě kolem jednoho hodně kopcovitého pole, podobného tomu, co vidíte na tom obrázku. Nad ním byly relativně nízko takové velké, těžké a husté mraky. Celý pohled trochu působil  melancholicky a pochmurně. (Ačkoliv, já mám podzim a celkově takové zamračené počasí rád.) A navíc jsem během toho, co se mi naskytl tento pohled, poslouchal skladbu od Alexandera Popova „When the Sun“. No a nápad byl na světě. Najednou mi probleskl hlavou nápad na posmutnělou dívku, procházející právě takovou krajinou a taky mě napadlo pojmenovat to „When the Clouds“. Podobně, jako se jmenovala ta písnička.

Dlouhou dobu to ale byl jenom nápad. Až pak později jsem si začal dělat nějaké náčrtky, aby mi ta krajina úplně nevybledla z hlavy. Netrvalo dlouho a našel jsem to, co se mi doopravdy líbilo. Hory do pozadí a v popředí kopec, na kterém rostl strom. To byly hlavní body mých náčrtků, které jsem později překreslil i v Inkscape. Dlouho jsem přemýšlel, jestli tam také použiju nějaké textury. Dělal jsem několik testů, ale žádný z nich nevypadal úplně dobře. Textury se hodí, pokud je obrázek světlý a jasný, ale takovýto potemnělý a melancholický, na ten se textury moc nehodí.

No, ale největší problém byl, jak už jsem říkal s tou dívkou. O té jsem neměl nejmenší potuchy, jak by mohla vypadat. Nikdy předtím jsem lidi nekreslil tak, abych je použil do „Serious Business“ obrázku. Proto jsem si dal opravdu záležet s náčrtky. První strana náčrtků je nepublikovatelná. Za ty se opravdu stydím. Druhou stranu vám (sice s menší cenzurou) ukázat mohu. Najdete ji pod tímto odstavcem. Nakreslil jsem si tam zhruba tvar šatů, jaké měla dívka mít, a také i hlasy. (Které jsem nakonec stejně nepoužil.) Z těch náčrtků jsem vytáhl to, že ta dívka měla vypadat trochu, jako Susan Foremanová, z nejstarších sérií Doctora Who. Nicméně během překreslování těch náčrtků v Inkscape jsem ani za boha nemohl trefit tvar hlavy a vlasů tak, aby to vypadalo nějak rozumně.

To publikovatelnější z mých náčrtků…

Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem jí udělal o mnoho delší vlasy a trochu vyšší hlavu. Dívka tak působí o něco starší a dospělejší. Nevím, jestli je to úplně to, co jsem hledal, ale bylo to to nejlepší, co jsem dokázal během toho večera nakreslit. A pokud chcete vidět, jak to kreslení jakžtakž probíhalo, tak se podívejte na video pod tímto odstavcem. Já jsem totiž celý (Nebo spíš skoro celý.) proces jejího vzniku nahrával a udělal z toho krátký (Hm, šest minut, to je fakt krátký…) speedart, ve kterém jsou krásně vidět všechny ty faily, které člověk dělá, když se snaží nakreslit něco, co nikdy předtím nekreslil.

Advertisements

One thought on “Když jdou mraky…

  1. Pingback: Temný paradox | Tomův blog

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s