PFka, výročí a nové When the Clouds

Tyjo, já mám blog?! No, ano. Vypadá to, že mám blog. Ale dlouho jsem na něj nic nenapsal, protože se vlastně nic nedělo. Nebo takhle, dělo, ale byly to jen malé věci a navíc s velkým časovým rozmezím, takže ty zápisky by vypadaly asi nějak takhle:

Dneska jsem byl zase ve škole, ale pořád se nám nějak přehazujou hodiny, takže jsem tam stvrdnul až do půl čtvrtý a ten hloupej vlak mě zase spoždění, tak jsem se domu dostal až někdy v šest hodin. Chtěl sem kreslit, ale nešel proud, normálně vypli elektriku, tak jsem musel čekat, až ji zapnou, ale to už bylo moc pozdě, tak jsem šel spát…

Takhle nějak by ten můj blog vypadal. Naštěstí, teď už se ale zase začalo něco dít, takže mám konečně zase o čem psát. Trochu. (Poslední zápisek je z října? Ty kráso…) Ale to nebudeme řešit. Co naopak stojí za zmínku jsou (jak jsem zmínil v nadpisu), PFka. Těch bylo letos fakt hodně. (Rozuměj dvě!) Nejenže jsem, jak už je teď každoroční tradicí, dělal PFko pro podnik mých rodičů, ale taky mě osobně sám ředitel naší školy požádal, abych vytvořil nějaké PFko i pro mladoboleslavskou průmyslovku. To byla super věc, protože se u nás nestává zas tak často, aby si k sobě ředitel někoho pozval, takže to byla docela čest. Výsledek toho, jak dopadlo PFko pro rodiče a zároveň i školní PFko můžete vidět pod tímto odstavcem. (V jednom odstavci jsem řekl pětkrát slovo „PFko“. V téhle větě už je šesté!)

PF 214

render3

Úplně bych zapomněl na to, že 28. prosince to vlastně byl přesně jeden rok od chvíle, kdy jsem zveřejnil svůj první obrázek udělaný v Inkscape. Byla to taková hodně rozvrzaná TARDIS. Tehdy jsem totiž ještě neuměl téměř nic. (Ne, že bych dneska uměl kdovíjaké věci, ale oproti tomu, co jsem předvedl u prvního obrázku bych řekl, že nějaký vývoj přeci jen proběhl.) Nic z toho by se ale nemohlo nikdy stát bez hromady a hromady lidí, kteří mi k mým výtvorům píší pěkné komentáře a podporují moji tvorbu. Díky vám se snažím stále učit nové věci a s kreslením i nadále pokračovat. Z těchto lidí stojí za zmínku především moje kamarádka Eva, které strašně moc děkuji za její podporu! :)

bitmap

Historie a současnost. Je tam vůbec nějaký rozdíl? :)

Když jsem zmínil Evu, nesmím zapomenout na svůj nejnovější obrázek When the Clouds II, který navazuje na první WTC a kromě všeho obsahuje také postavu Evy a mě. Jak jsem přišel na ten nápad už si úplně přesně nepamatuji, ale důležité je, že příběh z When the Clouds pokračuje. Stojíme totiž spolu na oblaku a díváme se dolů na tu ztracenou paní z prvního WTC a přemýšlíme, jak bychom jí mohli pomoci. Máme však k dispozici TARDIS, takže si myslím, že by se jí dalo pomoci relativně snadno. Jak to celé dopadne uvidíme v obrázku When the Clouds III, který udělám někdy v budoucnu. Snad bude vypadat o zase o trochu lépe, než tento.

U série WTC jsem si dal za úkol naučit se nějakým aspoň trochu přijatelným způsobem kreslit lidi. U prvního máme takovou docela jednoduchou paní (Mimochodem, jmenuje se Molly!) a u druhého jsou hned dvě postavy. Přičemž Eva se mi jakž takž povedla, ale obrázkem sebe si pořád nejsem jistý. Co myslíte? Že mám oči jako ještěrka? No, snad to tedy příště dopadne lépe. :)

WTC2

Když jdou mraky…

Tento týden byl pro mě ve znamení tvorby obrázku When the Clouds, o kterém jsem si však ze začátku myslel, že se mi ho ani nepovede dokončit. Nakonec jsem to ale dokázal. Sice nevypadá úplně tak, jak jsem si představoval, ale celkově se mi líbí. Navíc to tentokrát bylo poprvé v dějinách, co jsem do obrázku použil nějakého člověka. Ale bohužel, pořád ještě neumím kreslit lidi úplně dobře. Myslím, že z obrázku je to taky patrné. Ale je to jen první pokus, myslím, že odteď už se to bude jen a jen zlepšovat. Tento zápisek bych chtěl věnovat jakémusi příběhu o tom, jak When the Clouds vzniklo.

Prvotní myšlenka na něco takového se mi v hlavě zrodila během necelé vteřiny, díky povedené souhře náhod. Jel jsem v autě kolem jednoho hodně kopcovitého pole, podobného tomu, co vidíte na tom obrázku. Nad ním byly relativně nízko takové velké, těžké a husté mraky. Celý pohled trochu působil  melancholicky a pochmurně. (Ačkoliv, já mám podzim a celkově takové zamračené počasí rád.) A navíc jsem během toho, co se mi naskytl tento pohled, poslouchal skladbu od Alexandera Popova „When the Sun“. No a nápad byl na světě. Najednou mi probleskl hlavou nápad na posmutnělou dívku, procházející právě takovou krajinou a taky mě napadlo pojmenovat to „When the Clouds“. Podobně, jako se jmenovala ta písnička.

Dlouhou dobu to ale byl jenom nápad. Až pak později jsem si začal dělat nějaké náčrtky, aby mi ta krajina úplně nevybledla z hlavy. Netrvalo dlouho a našel jsem to, co se mi doopravdy líbilo. Hory do pozadí a v popředí kopec, na kterém rostl strom. To byly hlavní body mých náčrtků, které jsem později překreslil i v Inkscape. Dlouho jsem přemýšlel, jestli tam také použiju nějaké textury. Dělal jsem několik testů, ale žádný z nich nevypadal úplně dobře. Textury se hodí, pokud je obrázek světlý a jasný, ale takovýto potemnělý a melancholický, na ten se textury moc nehodí.

No, ale největší problém byl, jak už jsem říkal s tou dívkou. O té jsem neměl nejmenší potuchy, jak by mohla vypadat. Nikdy předtím jsem lidi nekreslil tak, abych je použil do „Serious Business“ obrázku. Proto jsem si dal opravdu záležet s náčrtky. První strana náčrtků je nepublikovatelná. Za ty se opravdu stydím. Druhou stranu vám (sice s menší cenzurou) ukázat mohu. Najdete ji pod tímto odstavcem. Nakreslil jsem si tam zhruba tvar šatů, jaké měla dívka mít, a také i hlasy. (Které jsem nakonec stejně nepoužil.) Z těch náčrtků jsem vytáhl to, že ta dívka měla vypadat trochu, jako Susan Foremanová, z nejstarších sérií Doctora Who. Nicméně během překreslování těch náčrtků v Inkscape jsem ani za boha nemohl trefit tvar hlavy a vlasů tak, aby to vypadalo nějak rozumně.

To publikovatelnější z mých náčrtků…

Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem jí udělal o mnoho delší vlasy a trochu vyšší hlavu. Dívka tak působí o něco starší a dospělejší. Nevím, jestli je to úplně to, co jsem hledal, ale bylo to to nejlepší, co jsem dokázal během toho večera nakreslit. A pokud chcete vidět, jak to kreslení jakžtakž probíhalo, tak se podívejte na video pod tímto odstavcem. Já jsem totiž celý (Nebo spíš skoro celý.) proces jejího vzniku nahrával a udělal z toho krátký (Hm, šest minut, to je fakt krátký…) speedart, ve kterém jsou krásně vidět všechny ty faily, které člověk dělá, když se snaží nakreslit něco, co nikdy předtím nekreslil.

Co bude po tom zatraceným 4Seasons?

Dnes začnu zase povídáním o 4Seasons, ale tentokrát si překvapivě trochu zanadávám. Čím dál častěji se mi zdá, že to nebyl vůbec dobrý nápad, pouštět se do této série, protože se mi začíná malinko vymykat z rukou styl zpracování jednotlivých obrázků. Úplně na začátku jsem si říkal, že bude moc hezké udělat čtyři minimalistické obrázky, ze kterých se pak udělá jeden velký. Tohle pořád platí. Jen mi přijde, že k těmto mým vybraným motivům se minimalistické zpracování vůbec nehodí. (Ale spíš jsem to prostě nakreslil blbě…) V každém případě, ani jeden z těch obrázků podle mě za moc nestojí. Pořád jsem se snažil, aby výsledný obrázek, který z toho nakonec vznikne, nebyl přeplácaný. A to byla podle mě chyba, protože teď jsou všechny ty jednotlivé obrázky takové nezajímavé a nudné. Uvidíme, jestli se mi to šetření detaily nakonec vyplatí, až všechny čtyři hotové obrázky spojím do jednoho.

4Seasons ale už brzy skončí, příští týden zveřejním poslední obrázek z této série a pak se budu moci věnovat zase normálním obrázkům. Už se strašně moc těším na to, že zase udělám něco, kde použiju hodně textur, které celý obrázek oživí. Momentálně mám vymyšlené dva nápady, ale vypadá to, že realizace se dočká jen jeden z nich. První, ten který se nejspíš neuskuteční, byla sova. Zkusit nakreslit nějakou pěknou sovu v lese nebo s pozadím hor a přitom použít hodně textur, například, jako u Escape for Rescue, kdy jsem pomocí nich docílil oblíbeného „paper-like“ efektu. O tom druhém toho zatím moc neřeknu. (Z taktických důvodů.) Prozradím jen to, že oproti té sově bude tento projekt mnohem větší výzva. Jedna jeho část bude asi, co se kreslení týče docela náročná, ale pokud se mi to podaří dokončit, tak si myslím, že by z toho mohlo vzniknout něco docela povedeného. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Zatím mám jen vymyšlený název, což je trochu zvláštní, protože jména svým obrázkům vymýšlím většinou až potom, co je dodělám. Tento se bude jmenovat „When the Clouds…“ (Opět jsem se inspiroval písničkou, tentokrát to byla „When the Sun“ od Alexandera Popova.)

Ty poslední obrázky jsou nějaký divný!

Uběhl další týden a zdá se, že časový plán, který jsem si minule nastavil, funguje dokonale. Najednou se mi daří stíhat školu i kreslení, což je jen a jen dobře. Trochu jsem se bál, že mi to celé, jako vždy nevyjde, ale zdá se, že strach zde není na místě. Zatím se mi daří stíhat vše. Otázka zní, jestli budu všechno takhle stíhat i potom, co se škola rozjede na plné obrátky.  Ale zůstaňme u optimistického pohledu na věc. Když člověk pořád jenom kecá a stěžuje si, tak nikdy ničeho nedosáhne, nemám pravdu?

V sobotu jsem dokončil druhý obrázek ze série 4Seasons, což znamená, že už máme za sebou polovinu. Pár lidí se mě ptalo, proč ty obrázky teď vypadají tak, jak vypadají. Jsou takové hodně jednoduché, někdo by snad řekl, že snad i působí nedodělaně. To je rozhodně pravda, já sám s tím souhlasím. Na konci série 4Seasons totiž nemají být jen nějaké čtyři obrázky, ale jeden velký, který bude složený právě z těch předchozích čtyř. Bude to symbolizovat celý rok, z čehož jednotlivé části budou představovat roční období. Kdybych každou část propracoval hodně do detailů a poté je spojil všechny dohromady, byl by výsledek dost přeplácaný. A to já nechci. Snažím se teď, aby moje obrázky působily především minimalisticky, takže proto teď vypadají trochu jinak, než obvykle. Až sérii dokončím, tak se samozřejmě vrátím ke klasickému stylu, na který jsme všichni zvyklí. (Popravdě už se nemůžu dočkat, až zase udělám nějaký pěkný obrázek s výraznými texturami.)

Tento týden bude jen kratší zápisek, protože už mě nějak nenapadá, co bych mohl dodat. Tentokrát se nestalo nic moc, co by stálo za řeč. Asi si kromě toho, co budu kreslit, začnu během týdne rozmýšlet i témata, o kterých bych mohl psát.

Přemýšlení o čase

Minulý týden začala škola, což mě donutilo zamyslet se nad otázkou času. Potíž je v tom, že musím každý den dojíždět do školy skoro čtyřicet kilometrů. Ranní cesta není ještě tak špatná.  Horší je to s cestou domů, protože se mi nikdy nedaří chytit nějaký dobrý spoj bez toho, abych tam někde musel minimálně hodinu čekat. A tak se během svého „volného času“ mohu maximálně poflakovat po Mladé Boleslavi a čas, který bych normálně mohl věnovat například kreslení, mi protéká mezi prsty.

Začal jsem tedy přemýšlet nad tím, jak tento problém s časem řešit. Zaměřil jsem se na dvě otázky: „Jak trávit čas během čekání na autobus domů?“ & „Jak se vyrovnat se vznikající časovou tísní doma?“ V extrémně dobrých případech se mi podaří přijet domů kolem čtvrté hodiny odpoledne. To se dá ještě docela zvládnout. V extrémně špatných případech se dostanu domů asi v půl šesté večer. Když k tomu přidám nějaké to nezbytné učení, plus nevyhnutelné domácí práce, zbude mi už jen velice málo času, během kterého se mi navíc už nechce nic moc dělat, protože jsem unavený. Ta hodina, kterou trávím čekáním na autobus mi opravdu chybí.

Jako první mě samozřejmě napadlo, brát si s sebou do školy notebook, abych mohl kreslit tam. Kdybych měl jeden z těch lehoučkých ultrabooků, možná by to i šlo, ale moje bezmála čtyřkilová příšera s prasklým kloubem displeje a výdrží kolem půl hodiny by podle mě byla jen další zbytečná zátěž v batohu. A to ani nemluvím o tom, jak se u nás ve škole krade. Kdepak, notebook zůstane tam, kde je! Ještě mě ale napadlo jiné řešení, a to využívat svůj čas v cizím městě k té části tvorby, která počítač nutně nevyžaduje.

Plán je takový, že během čekání na autobus bych mohl sbírat inspiraci, fotit zajímavé objekty, zapisovat si nápady a přemýšlet o tom, co bych mohl nakreslit a jakým stylem. Doma bych potom po učení a dalších nutných povinnostech utíkal do svého myšlenkového světa a zkoušel vymýšlet nové příběhy, které bych pak večer mohl psát jako povídky. (Já vím, nezapomněl jsem na ně. Pořád je mám rozepsané a myslím, že se teď během následujících dnů konečně někam pohnou.) Následně, během víkendů bych pak mohl kreslit to, co jsem vymyslel během času stráveného ve městě. Původně jsem myslel, že by to bylo v rozporu s mojí filozofií: „Udělat alespoň jeden obrázek do týdne.“, protože nakreslit něco během víkendu mi přišlo nemožné. Ale obrázek Betta mi dokázal, že něco takového bez problému jde. Ten totiž také vzniknul během pouhých dvou dnů a i přes to se stal mým zatím nejúspěšnějším výtvorem. Z toho tedy vyplývá, že by tento můj plán mohl vyjít.

Na závěr ještě doplním, že ve čtvrtek jsem (s lehkým zpožděním) zveřejnil obrázek 4seasons: Jaro, který bude následován obrázkem Léto atd. Až budou hotové všechny čtyři, udělám z nich jeden velký obrázek, který bude nazvaný 4seasons: Rok. V podstatě to bude velký čtverec, složený ze čtyř malých obrázků, kde každý bude symbolizovat jedno roční období. Teoreticky, pokud se mi podaří držet se plánu, který jsem si stanovil v tomto článku (čili, že každou neděli zveřejním nový obrázek, plus článek shrnující předchozí týden), bude obrázek 4seasons: Rok dokončen a zveřejněn 29. září, tohoto roku. To jsem tedy zvědav, jestli mi to opravdu vyjde. :)

Povedená ryba

Po dvoutýdenní (To je ale divný slovo. No, to je jedno…) pauze je tu nový nedělní článek. Minulý týden žádný nebyl a já k tomu mám moc dobrý důvod. Celý týden jsem totiž strávil v zahraničí, konkrétně v Rakousku, kam jsem si nevzal počítač (A i kdybych si ho vzal, tak by mi to nebylo nic platné, protože se mi tam nepovedlo sehnat žádné solidní připojení k internetu.), takže jsem nemohl nic nepsat a ani zveřejnit. Nicméně si myslím, že to vůbec nevadí, protože sice tento článek vychází se zpožděním, ale zato je plný (Alespoň dle mého názoru.) zajímavých informací. A že jich tentokrát je opravdu požehnaně.

Vezmu to chronologicky tak, jak to šlo za sebou. První věcí, která stojí za zmínku je dokončení a zveřejnění obrázku Hořící Praha. Zabralo mi to několik dní, a to jenom proto, že jsem hrozný lenoch. Když se na to dívám zpětně, tak mi přijde, že to celé mohlo být hotové během několika hodin. Ale já už jsem prostě takový. Jsem schopný si s obrázky hrát hrozně dlouho, aby vypadaly alespoň trochu tak, jak si je představuji. S obrázkem je spojené i video, kde můžete krok za krokem, vrstvu po vrstvě vidět, jak obrázek vzniknul. Pokud vás to bude zajímat, video najdete níže.

 

Další věcí, která určitě a rozhodně stojí za zmínku je můj poslední kreslený obrázek Betta. Ten k mému překvapení sklidil docela velký úspěch, především na deviantARTu. Co se týče reakcí lidí, tak je to zatím můj nejúspěšnější obrázek, přičemž dle mého názoru je však mnohem hezčí obrázek s lodičkou. Ale s nikým se kvůli tomu hádat nebudu. Vzal jsem si z toho především to, že lidem se podobný styl líbí a líbí se i mně. A tak tedy budu teď nějaký čas kreslit obrázky tohoto typu, čili minimalistické. Někteří lidé, kteří mi tento obrázek komentovali, sami přišli s tím, že bych měl udělat: „Víc obrázků, které jsou podobné tomuto.“ Rozhodně to mám v plánu udělat, především proto, že tvorba tohoto typu grafiky je méně časově náročná, takže tím pádem můžu dělat víc obrázků s menším časovým rozmezím, ale hlavně v tom hodlám pokračovat, protože mě to baví. Je to jednoduché, nicméně člověk si tam přesto může vyhrát s detaily a navíc je třeba vhodně pracovat s barvami, aby se všechny objekty ve výsledku pěkně spojily. (Což mi přišlo, že jsem u té rybky trochu nezvládl, protože se mi zdála trochu moc tmavá. Ale jak se zdá, celkový dojem to moc neovlivňuje.)

betta

Betta

Závěrem dodám to, že v blízké budoucnosti se můžete těšit na první obrázek se série 4seasons. Jak asi tušíte, bude se jmenovat Jaro. Pak bude následovat Léto, Podzim a Zima. Prostě čtyři roční období. Každý z nich bude kreslený stejným minimalistickým stylem, a co se týče pravidelnosti, tak bych je chtěl zveřejňovat minimálně v rozmezí jednoho týdne. Čili nejpozději v pondělí se můžete těšit na Jaro a v pondělí za týden bude (snad) hotový letní obrázek. Sice už mi brzy začíná škola, ale nemyslím si, že by to mělo můj plán nějak výrazněji ohrozit. První měsíc je přeci jen docela snadný.

motyl2

Spoilers! ;)

Jak smazat lidi z obrázku

Po včerejším velkém článku přichází dnes ještě malý bonus. Mluvil jsem o tom, že na fotce, kterou chci použít do obrázku s Prahou v plamenech je vidět docela dost lidí, což docela kazí dojem. Dnes jsem jich už většinu smazal a napadlo mě, že bych mohl kus svojí práce nahrát, abyste viděli, jak to zhruba probíhá a hlavně, abyste viděli, že se neflákám, ale doopravdy něco dělám. Takže, tady je video. Viel Spaß!